OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na Brutal Assaultu na mě jejich koncertní produkce působila jako živá voda. Dvoumetrový Krakonoš z Chicaga, JR Robinson, je zjev k pohledání, a u mnohých by to uhrál na své charisma i kdyby tam jen přednášel své básničky bez jakéhokoliv hudebního doprovodu. Moje prvotní nadšení se lehce vytratilo při poslechu studiové tvorby, ale i tak mám pocit, že bychom si poslední album WREKMEISTER HARMONIES měli připomenout.
„Light Falls“ skvěle pracuje s mihotavou atmosférou ploch, které pomalu plynou. Meditace, kde v pozadí kvílí steel guitar a základ tvoří buďto hypnotické nenásilné monolity, přešlapující někde mezi ambientní vyklidněností a filmovou epikou, nebo zbustrovaná špína, valící se neomaleně korytem postrockové až dronové řeky. Hned z počátku musím říci, že celkem ostré přechody mezi těmito polohami občas ruší. Mnohem přirozeněji působí klidné pasáže, které mají tendenci kolébat vás na kytarových strunách. Některé pasáže mají stejnou hloubku a epičnost jako první album YNDI HALDA. Mám tu ale neodbytný pocit, že výbušnější rezavé pasáže bustrovaných nástrojů, které skvěle fungovaly naživo, tu působí násilně a deska tím ztrácí místa, která by mohla být neskutečně silná. Ty tu pak doslova tonou v močálech zkreslených zvuků. Naštěstí takových bolístek není mnoho a tak pokud máte rádi kapely jako GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR, budete více než spokojeni.
7,5 / 10
Light Falls (2016)
Night of Your Ascension (2015)
Then It All Came Down (2014)
You've Always Meant So Much to Me (2013)
Recordings Made in Public Spaces, Volume 1 (2009)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.